Pokaždé, když vidíte maminku s dvojkočárkem, také vám vyvstane na mysl otázka – jak to může zvládat? Každá maminka dvojčat by vám řekla, že není zas tak velký rozdíl mezi tím starat se o jedno dítě, nebo se starat o dvě. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, zda se vlastně tato výchova něčím liší?
Zásadní rozdíl
Jeden z hlavních rozdílů mezi těmito matkami je ten, že matka dvojčat prostě a jednoduše nemá možnost se rozhodnout, kdy a jestli vůbec bude druhé dítě mít. Pořadí dětí má samozřejmě velký vliv na jejich vývoj a styl výchovy. Je nepsaným pravidlem, že starší sourozenec je něco jako „kápo“ – a ti mladší jej prostě musí nejenom poslouchat., ale také se od něho učit a napodobovat jej.
Ale jak to zvládnou dvojčata?
Dvojčata jsou prakticky ve všem stejná, a tomu odpovídá i podobnost jejich vývojové úrovně. Všechny situace nadálé i nenadálé řeší jednoduše společně ve stejná okamžik a se stejnou připraveností – takže vlastně se stejnými vlastnostmi, jako má jedináček – i přes fakt, že jsou na tyto situace vlastně dva.
Dvojčata versus děti narozené po sobě
Je pochopitelné, že výchova dvojčat je něco jako výzva – vychovat z dvojčat dva jedince je totiž velice složité. Rodiče mají totiž tendenci je srovnávat a škatulkovat – což je něco, čehož by se měli rozhodně vyvarovat. Naopak u dětí, jež jsou narozeny po sobě je tento fakt opět upraven časem, který mezi jejich narozením uběhl. Nicméně, jedno mají tyto „skupiny“ společné – a to je sourozenecká rivalita.
Rozdíl v pozornosti
Rodiče dvojčat mají mnohdy velký problém v tom, jak si rozdělit čas a věnovat se tak každému dítěti stejnou dobu. Rodiče postupně narozených dvojčat mají vždy minimálně 9 měsíců na to, aby si jedno z dětí „užili“ o samotě – proto mají možnost užít individuální přístupy ke všem dětem. Mohou se například věnovat jednomu dítěti v čas, kdy to druhé spí – a to je velká výhoda.
Dvojčata dělají prakticky všechny činnosti ve stejný čas – stejně jí a hlavně – stejně spí a probouzí se. Z tohoto důvodu si rodiče jen těžko najdou poměr, jakým se věnovat každému z prcků individuálně. A to samé platí i v případě různých odměn či nákupů. Rodiče nemohou nakupovat věci individuálně, jelikož by to mohlo způsobit spory mezi sourozenci – a to si žádný rodič nepřeje.
Jak je důležité spojenectví?
Jak je známo, sourozenci se velice často „kočkují“ – tedy hlavně ti narození po sobě. Co se týče dvojčat, ty jsou spojována jakýmsi „děložním poutem“ a také faktem, že i jejich přemýšlení je obdobné, proto mají na vše společné názory a jen málokdy se liší.
Chyby ve výchově
Největší záludnost se týká chyb ve výchově. U dvojčat prostě nedostanete druhou šanci. Pokud vychováváte první dítě a dopustíte se tak výchovné chyby, vždy můžete tuto chybu „opravit“ nebo se jí zcela vyvarovat v případě dalšího dítěte. U dvojčat se prostě budete muset všechno naučit najednou, a pokud uděláte chybu – uděláte ji hned dvakrát – bez možnosti opravy.
Pro a proti?
Nicméně, vše má svoje pro a proti. I když je výchova dvojčat – miminek, opravdu složitou záležitostí, na druhou stranu si to maminka „odbude najednou“ – prdíky, zoubky, učení na nočník a tak dále. Zároveň je skvělé, že se děti učí samy od sebe – pokud to pochopí jedno, je otázkou chvilky, že se „chytne“ i to druhé.
Zato děti narozené po sobě si mohou předávat zkušenosti nabrané z dosavadního života.
Ať tak, či tak, je nutno říci, že i když rodiče udělají nějakou výchovnou chyb, vždy dělají jen to nejlepší, co mohou.
„Mohou se například věnovat jednomu dítěti v čas, kdy to druhé spí “ to je dost pochybný výrok. Většina matek s dětmi řekněme do tří let od sebe je směřuje ke stejnému dennímu režimu z čistě praktických důvodů – představte si, že máte třeba tři děti po roce a dávali byste je spát po sobě. Každé by spalo dvě hodiny, kdy byste šli ven, kdy by se dělo… cokoli?
Dobrý den, nevím, kdo je autorem článku, rodič dvojčat ale asi ne. Názor, že dvojčata jsou ve všem stejná, je nesmysl – i dvojčata se rodí s růzým pohlavím a rozdíl mezi chlapečkem a holčičkou je podstatný nejen u dětí, narozených jednotlivě, ale překvapivě i u dvojčat. To, že stejně narozené dětí by měly mít stejné potřeby, se předpokládá, bohužel děti jsou jiného názoru a klidně jedno chce spát a
to druhé ne, jedno je hladové a druhé ne, jedno je rádo v kočárku a druhé ne atd…. Vývoj dětí většinou
taky neprobíhá stejně – jedno dítě sedí, druhé ne, jedno dítě chodí a to druhé ne, jedno mluví a druhé ne……. No, a to že přemýšlení dvojčat je obdobné platí jen v té rovině, že děti stejného věku přemýšlejí zhruba stejně, ať jsou dvojčata, nebo nejsou. Vychovávat dvojčata není žádná věda, je ale potřeba dětí brát jako sourozence náhodou narozené ve stejný den a ne jako na dvojčata-tedy na dvě stejné děti, to se možná týká dvojčat jednovaječných – a těch se rodí poměrně málo.
Vím, o čem mluvím, i když moje dvojčátka jsou už dospělí chlapi. Jo, a nesnášeli, pokud se o nich mluvilo jako o dvojčatech – oni byli bráchové.