Zajímavostí na svatbách v okolních zemí je více než dost. Všichni známe naši „klasickou“ svatbu – každý z nás již alespoň na jedné byl nebo dokonce zažil tu svoji. Na náš „styl“ svatby jsme již zvyklí, nicméně stejně, jak se vám budou zdát svatební zvyky našich sousedů přinejmenším zvláštní, stejně tak oni vidí zase naše tradice. Každopádně – zde platí to klasické pořekadlo – „jiný kraj, jiný mrav“.
Polská svatba
Je faktem, že Poláci berou své svatby velmi vážně. Před každou takovou svatbou bezpodmínečně musí „objet“ veškeré příbuzenstvo a hosty, které na svou svatbu pozvou. Takové návštěvy zaberou i několik víkendů. Všude musí chvíli posedět, popovídat si, a hlavně předat pozvánku. Při polských obřadech neexistuje, že by někdo byl pozván na obřad a někdo jen na hostinu.
Obřad bývá zpravidla až ve večerních hodinách – okolo 16:00 a potom nastává to, co se dá popsat třemi slovy – jídlo, pití a tanec. První teplé jídlo se podává ve 22:00, druhé teplé jídlo o půlnoci. Je pravidlem, že polská svatba trvá až do rána.
Svatba se zpravidla koná v rodišti nevěsty či jejím okolí a často se sem sjíždí autobus plný pozvaných hostů, aby nemuseli řešit odvozy či abstinování.
Slovenská svatba
Hlavním rozdílem oproti našim svatbám je počet hostů – ten se na Slovensku zpravidla pohybuje kolem 200 hostů – a to už je potom pořádná party! Obřad se prakticky neliší od toho našeho, nicméně celá svatba je organizována pouze jedním člověkem, kterému se říká „stařejší“ – obvykle to bývá ten, který má v rodině největší autoritu.
První novomanželský tanec se odehrává těsně po půlnoci, kdy jsou oba novomanželé oblečeni do místních krojů. Všichni svatebčané se tohoto tance účastní, nicméně za něj ale platí. A jelikož je tento tanec pěkně dlouhý, novomanželé si zpravidla vytancují dost peněz do začátku společného života.
Vyvrcholením svatby je takzvané odčepení. Jde o snímání symbolů svobody – což znamená u nevěsty věnec a u ženicha pírko. Namísto věnce se nevěstě nasazuje čepec – z tohoto důvodu již ten název. Celý proces samozřejmě doprovázejí písně a scénky.
Rakouská svatba
Nevěsty v Rakousku v den své svatby musí být obezřetné již od rozbřesku. Právě při úsvitu totiž přicházejí všichni přátelé a sousedé, aby ji probudili. Jako budíček volí střelbu „naprázdno“ či bouchání petardami! Tímto procesem nevěstu zdraví. Nicméně o tomto musí být všichni sousedi samozřejmě dostatečně obeznámeni.
Následně si nevěstu vyzvedne ženich se svědky a společně odjíždí autem na samotný obřad. Již v tuto dobu začíná „veselice“ – po cestě je totiž čeká mnoho překážek v podobě rozdováděných kamarádů, jež se jim všemožně snaží tuto cestu překazit – a tak ženicha s nevěstou čeká na této cestě mnoho úkolů, jako je například přeřezávání polena.
Při příjezdu na svatební veselici jsou novomanželé pohoštěni chlebem se solí. Je to považováno za gesto úcty či za symbol budoucího života novomanželů. Prvním tancem novomanželů je samozřejmě valčík. A stejně jako u nás, tak i u našich jižních sousedů je často diskutován zvyk unášení nevěsty. Mnozí Rakušané jej odsuzují, zatímco další si jej užívají.
Německá svatba
Svatební tradice v Německu začínají již před samotným obřadem. A to již večer před svatbou. V té době se začne rozbíjet nádobí – střepy přeci přinášejí štěstí – tohle pořekadlo se v Německu očividně ctí. Tento zvyk se nazývá „polteraband“.
Každá německá nevěsta si již od malička střádá drobné mince, za které si vyrazí před svatbou koupit své svatební boty. Dokáže tak svému nastávajícímu, že bude dobrá hospodyňka, která dokáže také šetřit. Tento rituál se nazývá Hochzeitsschuhe, což v překladu znamená svatební boty.
Samotný obřad je velice honosný se spoustou hostů, kteří klasicky jako svatební dar věnují novomanželům peníze. Na rozdíl od Rakušanů, kteří jsou svatební „škrti“, Němci na tomto daru opravdu „nešetří“.
