Zívání berou mnozí jako projev únavy, ale skutečně je to tak? Nezíváme, když se například nudíme nebo jsme ve stresu? Proč vlastně lidé zívají? Je to opravdu jen tím, že jste v noci moc nespali? Některé studie poukazují na to, že jen únavou to pravděpodobně nebude. Vědci upozorňují na spojitost termoregulace a zívání, zejména pak v souvislosti s ochlazením mozku.
Potřeba kyslíku
Zívání má pomáhat zvýšit přívod kyslíku. Dřívější výzkum však nedokázal ukázat souvislost mezi zíváním a hladinou kyslíku v krvi. Nový výzkum vědců vedený psychologem Andrewem Gallupem ze SUNY College v USA nyní říká, že zívání chladí mozek. V nich se ukazuje, že zívání může ochlazovat mozek. Spánkový cyklus, vzrušení, stres, nervozita, to vše je spojeno s kolísáním teploty mozku.
Funguje to tak, že teplota mozku se vyrovná. Jorg Massen a Kim Dusch z University of Vienna posuzovali na zimních a letních měsících chodce venku ve Vídni v Rakousku. Poté srovnávali tyto výsledky se studií, která byla provedena již dříve v Arizoně, v suchém klimatu. Tito chodci byli následně požádáni, aby si prohlédli sérií fotografií lidí, kteří zívají. Měli poté popisovat, zda se jim chce zívat či nikoliv.
Jaké jsou výsledky?
Ukázalo se, že ve Vídni v létě lidé zívali více, než tomu bylo na stejném místě v zimě. Zatímco v Arizoně lidé zívali víc v zimě než v létě. Ukázalo se, že vliv na to nemělo jen samotné roční období ani počet hodin, kdy svítilo slunce. Zívání bylo omezeno na optimální teplotní zónu nebo rozsah teplot okolo 20 stupňů. Naproti tomu zívání se snížilo, když teploty byly relativně vysoké a to při 37 stupních v létě ve státě Arizona. Lidé ve Vídni zívali více během mrazivé zimy.
Jorg Massen říká, že pokud zívání funguje k ochlazování mozku, lidé nemají potřebu zívat, pokud jsou okolní teploty stejné jako tělo. Většina dalších studií poukazuje na fakt, že zívání je nakažlivé, když vidíte někoho zívat, automaticky začnete taky. I tak se však může podílet na regulaci teploty mozku. Šíření tohoto chování by proto mohlo fungovat na lepší soustředění a bdělost spousty jedinců.