Podle studie provedené na University of Waterloo jsou děti mladší tři let vnímavé, dokonce mnohem víc, než si myslíme. Děti jsou často zvídavé, zajímají se o vše, co se okolo nich mihne. Také váš roční prcek zkoumá, co se skrývá v šuplíku? Popřípadě děti zkoumají váš telefon, neustále někde šmejdí a snaží se přijít na kloub spoustě věcem. Je to přirozené, děti se s danými věcmi setkávají poprvé, takže se snaží zjistit, jak co funguje.
Děti jsou chytřejší
Děti jsou chytřejší a mnohem víc si uvědomují své okolí, než si rodiče původně mysleli a připouštěli. Podle výše zmíněné studie, že děti mohou vědět, kdo například vlastní danou věc, intuitivně vycítí, čí je daný předmět (například věc na pískovišti nebo doma) a to ještě dřív, než jim to rodiče sami sdělí.
Dřívější výzkum se zabýval tím, jak děti umí pochopit vlastnictví dané věci, kterou vidí a to poté, co jim nikdo neřekl, čí věc vlastně je. V realitě se budou setkávat se spoustou věcí a objektů, o kterých s nimi nikdo nebude hovořit, komu vlastně patří. Čí je ta koloběžka na hřišti? Čí je odrážedlo vedle?
Děti jsou vnímavější, než si myslíte
Znáte to, občas se bavíte v kruhu dospělých lidí, rozebíráte sousedku, která za poslední měsíce přibrala a potřebovala by namísto jízdy výtahem chodit pěšky. A nezaškodila by ani posilovna. Nebo například sedíte s kamarádkami na kávě, děti si vedle vás hrají. Máte pocit, že vás skoro nevnímají. Můžete tak zdrbnout tchýni, která vám onehda šla naprosto suverénně do lednice a kontrolovala zásoby. Jaké je pak velké překvapení, když děti, které vypadaly, že váš svět a vaše povídání vůbec nevnímají, vytáhnou danou věc!
Čekáte na výtah a přidá se k vám sousedka. Vaše dítko, poučeno, že by měla spíš chodit po schodech než jezdit výtahem, aby zhubla, na otázku, zda se může svést s vámi, odpoví, že ne. „Měla byste raději chodit po schodech, abyste zhubla!“ Dneska už na to vzpomínám s úsměvem, tehdy bych se nejraději propadla do země. Nebo si dítko najde chvíli, kdy s ním babička konverzuje a sdělí jí, že nemusí vůbec kontrolovat, co je v lednici. „Babi, maminka přece ještě umí nakoupit, není blbá, ne?“ ozvalo se z dětských úst a tchýně jen nevěřícně zírala…
XY nebo sousedův?
V rámci studie univerzity Waterloo se dětem ve věku od tří do pěti let ukazovaly snímky, které zobrazovaly domy, které dělila vozovka. Bylo řečeno, že jeden dům byl pana XY, druhý byl sousedův. Na dvoře byly různé předměty a o těch děti informace neměly. Měly zjišťovat, jaký předmět komu patří.
Děti si jednoduše odvodily, že předměty na onom dvoře patří jedné osobně, a předměty na dvoře souseda zase patří sousedovi. Starší děti zase naznačovaly, že když na jednom z pozemků bydlel pes, míč pravděpodobně mohl přenést. Studie přinesla spoustu zajímavých poznatků, dětské úsudky jsou tak mnohem víc podobné těm dospělým, než jsme si mysleli.
