Jak jsou na tom imunitní buňky a jejich paměť? Možná vás to překvapí, ale pamatují si velmi dobře to, kdo je oslabil. Znáte to, někdy okolo vás někdo projde, s úsměvem pozdraví a vy pořád pátráte v paměti, odkud ho znáte. Imunitní buňky jsou na tom však jinak, pamatují si dobře.
Patogeny v těle
Nová studie doplnila chybějící podrobnosti o krocích, které lidské tělo provádí, aby si zapamatovalo patogeny. Konečně se tak odhalilo, co všechno imunitní buňky dělají, aby uchovaly informace o bakteriích a virech. Vědci z University of California, Berkley používali izotop vodíku pro označení bílých krvinek u lidí, kteří se podíleli na této studii. Následně sledovali speciálně vybraný virus a to již od infekce až k imunitnímu systému. Zaznamenávali tak významné kroky v tomto procesu.
V těle jsou různé typy bílých krvinek, které pomáhají lokalizovat a ničit napadené buňky. Dva druhy z nich jsou B-lymfocyty. Vytvářejí a vylučují protilátky, které působí jako jmenovky pro T-lymfocyty (T-buňky), které provádějí spoustu imunologických úkolů jako například rozpad cizích buněk. Oba typy, které působí v těle, zachovávají zbytky minulých nemocí.
Imunitní buňky a jejich paměť
Studie se zabývala zásadními otázkami o původu dlouhověkosti CD8+ a T-buněk tvořených po probíhající akutní infekci. Cytotoxické CD8+ a T buňky jsou formou jakéhosi „buněčného vraha“. Vyrůstají v brzlíku (nachází se v hrudním koši) a rozpoznávají známé buňky předtím, než se rozprostřou do těla a hledají další neznámé buňky (rakovinné buňky, bakterie, buňky infikované viry a podobně).
Vědci poskytli účastníkům studie vodu, která obsahovala jinak upravený atom namísto standardního vodíku. Tato voda pomohla označit všechny nové buňky, které produkuje lidské tělo v různých intervalech. Poté do těla aplikovali virus, se kterým by se účastníci studie neměli možnost setkat v domácím prostředí.
Vědci tak díky tomu byli schopni sledovat buňky v následujících měsících, aby získali přehled o tom, jak se jejich počet změnil. Po počáteční odezvě se vytvoří skupina paměťových buněk. Ty vypadají a chovají se víc jako cytotoxické T buňky ovšem s jedním rozdílem. Jejich geny jsou označovány jako „vzpomínkové“.
Veteránské buňky
Buňky jsou v podstatě něco jako veteráni, říká Hellerstein, hlavní autor studie. Tiše odpočívají v těle, ale jsou velmi zkušené a připravené na to, že když se objeví akce, mohou být prospěšné. Tajemství jejich úspěchu je právě ono vyčkávání. Číhají v pozadí, ale jsou připravené kdykoliv „vyrazit do boje“ ve chvíli, kdy se patogen do těla vrátí.
Klasické T buňky mají obvykle poločas rozpadu asi 30 dní. Tedy po měsíci většina buněk zemřela. „Veteránské buňky“ mají poločas rozpadu asi 450 dní, což tedy znamená, že v těle mohou přežívat dlouho, mnohdy i celé roky. Čím víc o paměti imunitního systému a imunitních buněk víme, tím víc toho můžeme využít ve svůj prospěch, uzavírá Hellerstein.
